Často kladené dotazy (FAQ) - Hledaný výraz: Upravit z...

Pokud aktivujete nastavení webových služeb pro použití rozhraní programu RFEM 6 (Revit, Tekla Structures, Rhino/Grasshopper, Excel pomocí pluginu) a přesto se zobrazí chybové hlášení, postupujte následovně:

Zkontrolujte rozsah portů serveru, který rozhraní používá. Rozsah portů se musí shodovat s rozsahem portů nastaveným v možnostech programu RFEM 6.

Chybové hlášení se zobrazí, pokud se jinak používá standardní rozsah portů serveru (8081-8089). V možnostech programu v programu RFEM 6 nastavte jiný rozsah portů serveru; například 10001-10009.

Tento rozsah portů serveru je třeba také odpovídajícím způsobem upravit pro příslušné rozhraní.

Revit

Tekla Structures

Rhino/Grasshopper

Excel Plugin

Následující programy a addony jsou vhodné zejména pro projekty staveb ze dřeva.

Hlavní program

Pro modelování konstrukce a stanovení vnitřních sil potřebujete některý z hlavních programů. V závislosti na oblasti použití lze použít program RSTAB 9 nebo RFEM 6.

• RSTAB: Analýza rovinných nebo prostorových prutových konstrukcí
• RFEM: MKP analýza plošných, stěnových, skořepinových a prutových konstrukcí

Pokud váš model obsahuje kromě prutových prvků také plošné komponenty, jako jsou desky a stěny, potřebujete RFEM. Jedinečné v tomto programu jsou možnosti pro analýzu prvků z vrstveného nebo křížem lepeného dřeva a zakřivených objektů.

Addon Posouzení dřevěných konstrukcí

S addonem [[#/cs/produkty/rfem-fea-software/addony-pro-rfem-6/posouzeni/posouzeni-drevenych-konstrukci/posouzeni-drevenych-konstrukci-pevnost-a-stabilita Posouzení dřevěných konstrukcí , můžete posoudit dřevěné prvky modelu. Posouzení podle normy zahrnují jak pruty (ohýbané nosníky, sloupy), tak plochy (desky, stěny). U sloupů se stabilitní analýza provádí metodou náhradního prutu nebo analýzou druhého řádu.

Posouzení v mezním stavu únosnosti, použitelnosti a požární odolnosti je možné podle následujících norem:

• EN 1995 - včetně národních příloh
• SIA 265
• NTC
• NDS
• CSA O86
• GB 50005
• AS 1720

Při posouzení požární odolnosti se zohledňuje zuhelnatění průřezu jak pro tuhost, tak pro posouzení.

Addon Vícevrstvé plochy

Pro RFEM je k dispozici addon Vícevrstvé plochy , které analyzují laminátové a sendvičové konstrukce s uživatelsky zadanými skladbami. Lze tak například posuzovat desky z křížem lepeného dřeva.

Pokud mají určité vrstvy nelineární chování materiálu, lze jim přiřadit příslušné vlastnosti. Kromě toho lze pomocí tohoto addonu analyzovat také zakřivené plochy.

Další addony

Pro speciální požadavky na dřevěnou konstrukci jsou k dispozici další addony a přídavné programy, které vám pomohou při řešení úlohy.

Pokud je nutné provést seizmickou analýzu nebo analýzu kmitání, addony pro dynamickou analýzu nabízejí výkonné nástroje. Addon Modální analýza umožňuje počítat vlastní frekvence a v kombinaci s addonem Analýza spektra odezvy seizmické posouzení podle mnoha norem.

Pokud plánujete budovu s komplikovaným tvarem, pro stanovení zatížení větrem s přihlédnutím k patřičným normám vám pomůže program RWIND: Pomocí CFD analýzy může stanovit zatížení větrem i pro velmi složité tvary budov.

Pokud fáze výstavby ovlivňují konečné vnitřní síly v konstrukci nebo pokud rozhodující vnitřní síly pro statické posouzení vyplývají z určitých fází výstavby, je třeba zohlednit je v modelu pomocí addonu Analýza fází výstavby. Addon Model budovy vám usnadní zadání velké vícepodlažní dřevěné konstrukce.

Modelování turbulence je kritickým aspektem výpočetní dynamiky tekutin (CFD), který se snaží předpovídat chování turbulentního proudění. Turbulence models are essential for designing efficient and safe engineering applications, such as wind-structure interaction in order to structural analysis and design. Among the various approaches to turbulence modeling, three popular models are the Reynolds-Averaged Navier-Stokes (RANS), Unsteady Reynolds-Averaged Navier-Stokes (URANS), and Delayed Detached Eddy Simulation (DDES). Each model has its own unique features and applications.

RANS (Reynolds-Averaged Navier-Stokes)

The RANS approach is one of the most common methods used in turbulence modeling. It involves averaging the Navier-Stokes equations over time, which effectively smooths out the fluctuations of turbulence to provide a steady-state solution. This method simplifies the computational requirements significantly and is particularly useful for applications where the flow is steady or mildly unsteady. RANS models are extensively used in industrial applications due to their robustness and low computational cost. However, they can be less accurate in predicting complex flows with significant separation or strong unsteadiness.

URANS (Unsteady Reynolds-Averaged Navier-Stokes)

URANS extends the RANS approach by allowing for time-dependent changes in the flow field, making it capable of capturing unsteady phenomena. It still utilizes the Reynolds averaging of the Navier-Stokes equations but does not average the flow in time as strictly as RANS. This means URANS can model larger-scale transient flow features and oscillatory behaviors, which are typical in many practical engineering systems, such as vortex shedding from building corners. While URANS improves upon RANS in terms of capturing unsteadiness, it still employs eddy-viscosity models that may not adequately resolve finer turbulent structures.

DDES (Delayed Detached Eddy Simulation)

DDES is a hybrid approach that combines RANS and Large Eddy Simulation (LES) methodologies. In regions of the flow where the boundary layer is attached, DDES behaves like a RANS model, providing computational efficiency. In regions where the flow detaches and larger turbulent structures dominate, DDES switches to an LES mode, which resolves these structures more accurately. This method is particularly useful in complex flows involving flow separation, reattachment, and wake regions, such as building edges and corners. DDES offers a good balance between computational expense and accuracy, particularly in simulating high Reynolds number flows with significant unsteady and separated regions.

Závěr a výhled

Choosing the right turbulence model depends largely on the specific requirements of the problem at hand, including the flow characteristics, accuracy needs, and available computational resources. RANS models are suitable for simpler, steady flows, while URANS provides better handling of unsteady phenomena. DDES, although computationally more demanding than RANS or URANS, offers superior accuracy in cases involving complex, unsteady separated flows. Each of these models has contributed significantly to advancements in fluid dynamics simulations, supporting engineers and researchers in developing more effective and efficient technological solutions.

V programech RFEM 6 a RSTAB 9 se již parametry výpočtu nespravují ve stejnojmenném dialogu, ale v Nastavení pro statickou analýzu v položce Zatěžovací stavy a kombinace v navigátoru.

Přednastaveny jsou tři typy analýzy:

• Geometricky lineární
• Druhý řád (P-Δ)
• Velké deformace

U těchto typů analýzy lze upravit parametry nebo vytvořit další typy.

Poté v dialogu 'Zatěžovací stavy a kombinace' přiřaďte příslušné Nastavení pro statickou analýzu (SA) zatěžovacím stavům a kombinacím zatížení.

Výztuže lze modelovat pomocí liniových uvolnění následovně:

• Vytvořte linii s plánovanými rozměry nosníku.
• Otevřete dialog 'Upravit linii' a linii přiřaďte prut s průřezem plánované výztuže.
• V podsložce 'Speciální objekty' vytvořte nové liniové uvolnění kliknutím pravým tlačítkem myši.
• V dialogu, který se nyní otevře, je třeba nejdříve vybrat dříve vytvořenou linii a poté vytvořený prut (viz obrázek).
• Vytvořte nový typ liniového uvolnění a v dialogu zadejte příslušné podporové podmínky podle plánované výztuže a spojovacích prostředků.

• Vyberte původní linii a opakujte kroky 2-5 pro vytvoření druhé výztuže (u nesymetrických průřezů by měl být příslušný průřez uspořádán pod úhlem 180°).
• Přiřaďte průřez hlavního nosníku původní linii.
• Nyní můžete výztužným nosníkům přiřadit příslušnou excentricitu.

Další možnost použití výztuže je popsána v následující FAQ:

K tématu poddajných dřevěných spojů najdete na našich webových stránkách článek:

Ano, rozdělení zatížení lze ovlivnit nastavením mezních napětí pro tah velmi vysoké nebo malé.

Pomocí plastických kloubů lze v programu RFEM 6 nebo RSTAB 9 simulovat nelineární chování ocelových konstrukcí při zatížení. Plastický kloub lze modelovat tak, že na konci prutu umístíte kloub s nelineárními vlastnostmi. Postupujte následovně:

• Vyberte prut nebo pruty, kterým chcete přiřadit kloub.
• Dialog 'Upravit prut' otevřeme dvojím kliknutím na prut nebo pomocí místní nabídky prutu.
• V záložce 'Základní údaje' vyberte možnost Klouby.
• V záložce 'Klouby' klikneme na tlačítko pro začátek nebo konec prutu , pro zadání nového typu kloubu.
• V dialogu 'Nový kloub na konci prutu' vyberte v seznamu Nelinearita jednu ze čtyř plastických možností pro příslušný stupeň volnosti; například plastický kloub podle FEMA 356 nebo bilineární kloub podle EN 1998-3.

• V druhé záložce se zadávají charakteristiky kluzu, kritéria akceptace a mez kluzu. Parametry jsou zpravidla přednastaveny na základě vlastností prutu a norem. V případě potřeby ji upravte tak, aby popisovala chování kloubu; například bilineární křivka plasticity včetně oblastí plasticity a zpevnění.

• Po kliknutí na tlačítko OK se kloub uloží.
• Dalším kliknutím na tlačítko OK v dialogu 'Upravit prut' lze kloub přiřadit konci prutu.

Aby bylo možné zadat jednoosý přenos zatížení pro desku, je možné ploše přiřadit ortotropní vlastnosti. Tímto způsobem je možné řídit tuhosti pro určité směry tak, aby se zatížení přenášela převážně v jednom směru. Máte dvě možnosti.

Ortotropní tloušťka pro izotropní materiál

• Dvojím kliknutím na plochu otevřeme dialog pro úpravu desky.
• V sekci Tloušťka s materiálem klikneme vpravo na tlačítko , pro vytvoření nové tloušťky.
• V dialogu 'Nová tloušťka' vyberte typ tloušťky Ortotropie tvaru.

• Přejděte do záložky 'Ortotropie tvaru'. Přednastaven je typ ortotropie Účinné tloušťky.
• Pro jednoosý přenos zatížení zadejte účinné tloušťky jako ortotropní vlastnosti tak, aby tuhost v požadovaném směru hlavní podpory byla velmi vysoká a v druhém směru velmi malá.

• Pro zohlednění vlastní tíhy lze použít uživatelsky zadanou fiktivní tloušťku, která odpovídá plné tloušťce plochy.
• Tloušťku uložíme tlačítkem OK.
• Dalším kliknutím na tlačítko OK v dialogu 'Upravit plochu' přiřadíme tloušťku plechu.

Ortotropní materiálový model pro konstantní tloušťku

• Dvojím kliknutím na plochu otevřeme dialog pro úpravu desky.
• V sekci Materiál tloušťky klikneme na tlačítko vpravo , pro vytvoření nového materiálu.
• V dialogu 'Nový materiál' vyberte materiál z databáze obvyklým způsobem. Vy však změníte materiálový model na Ortotropní | Lineárně elastický (plochy) (1). Dále je třeba aktivovat možnost Uživatelsky zadaný materiál (2).

• Přepněte na 'ortotropní | záložka Lineárně elastický (plochy)'.
• Pro jednoosý přenos zatížení změňte modul pružnosti ve směru vedlejšího zatížení na velmi malou hodnotu. Pro smykové moduly ve směru vedlejší podpory lze zadat také velmi malé hodnoty. Dále nastavte Poissonovy'součinitele na nulu.

• Kliknutím na tlačítko OK materiál uložíte.
• Dalším kliknutím na tlačítko OK v dialogu 'Upravit plochu' je možné přiřadit materiál plechu.

V programech RFEM a RSTAB lze některé objekty skrýt a vytvořit tak uživatelsky definované viditelnosti. Tyto skryté objekty se na pozadí zobrazí šedě.
Intenzitu šedé barvy lze upravit v dialogu "Možnosti programu a nastavení" v záložce "Nastavení".

Můžete vybrat hodnotu mezi 0 a 1. Čím vyšší je vybraná hodnota, tím tmavší jsou neaktivní objekty.

Výpočetní simulace dynamiky tekutin (CFD) je cenným nástrojem v různých oblastech inženýrství, navrhování a výzkumu. V následujícím textu se podíváme na některé z nejvýznamnějších výhod CFD simulací .

Efektivní z hlediska nákladů

CFD simulace ve velkých nebo složitých konstrukcích jsou mnohem efektivnější než fyzikální experimenty. Například digitální simulace větru odstraňuje náklady na výrobu prototypů, zajištění zkušebních zařízení a použití speciálního vybavení.

Úspora času při CFD simulacích

CFD simulace vám také může ušetřit čas . Rychlé nastavení a spuštění se provádí několika kliknutími, a ušetří tak mnohem více času než nastavení fyzického testu. Jako inženýr tak můžete těžit z iterativnějších procesů analýzy . Otestujte své návrhy ve virtuálním prostředí a zdokonalte všechny aspekty digitálně, než se nakonec rozhodnete pro vhodný fyzický prototyp.

Detailní vizualizace

CFD vám tak například nabízí modely proudění, průběhy tlaků a další relevantní fyzikální jevy , které by bylo obtížné nebo nemožné experimentálně ověřit. Tyto doplňující informace vám poskytnou ještě lepší přehled o technických údajích vašeho projektu.

Škálovatelnost CFD simulace

Další výhodou CFD simulací je libovolná škálovatelnost bez velkého úsilí. Chcete analyzovat různé velikosti nebo konfigurace analýzy? V digitálním průtočném tunelu je to možné bez jakýchkoli fyzických změn nebo nových prototypů. CFD simulace vám nabízí širší škálu scénářů a parametrů analýzy.

Udržitelnost pomocí CFD simulací

Snížením počtu fyzických prototypů a menším počtem experimentů díky CFD simulaci získáte další z výhod CFD simulace. Nižší spotřeba energie a produkce odpadu jsou ideální pro dosažení cílů udržitelnosti, jako jsou nižší náklady na materiál a ekologické aspekty.

Složitost a přesnost

Digitální větrný tunel vám dává možnost přesně modelovat složité geometrie a interakce tekutin. To by bylo obtížné opakovat v experimentálním uspořádání. Přesnost CFD umožňuje analyzovat jemné účinky a interakce v kontrolovaném prostředí. Zároveň vám program nabízí komplexní pohledy, které usnadňují pochopení a optimalizaci statických systémů.

CFD simulace jsou užitečné zejména tehdy, pokud máte komplexní znalosti o základních modelech a předpokladech. Ve většině případů je nejlepším způsobem práce s kombinací CFD simulací a experimentálních testů pro celkový výsledek. To vám dává možnost plně určit chování vašich konstrukcí v situacích proudění.

Hledáte způsob, jak provádět CFD simulace pro vaše projekty ? Výkonný RWIND je samostatný program, který umožňuje provádět simulace proudění v různých situacích. Zde najdete další informace o nejnovější generaci softwaru: RWIND 2 .

Následující programy a addony jsou vhodné zejména pro vaše projekty v oblasti železobetonu.

Hlavní program

Pro modelování konstrukce a stanovení vnitřních sil potřebujete některý z hlavních programů. V závislosti na oblasti použití lze použít program RSTAB 9 nebo RFEM 6.

• RSTAB: Analýza rovinných nebo prostorových prutových konstrukcí
• RFEM: MKP analýza plošných, stěnových, skořepinových a prutových konstrukcí

Pokud váš model obsahuje kromě prutových prvků také plošné komponenty, jako jsou desky a stěny, potřebujete RFEM.

Addon Posouzení železobetonových konstrukcí

Pomocí addonu Posouzení železobetonových konstrukcí můžete posuzovat modely železobetonových prvků. Posouzení podle normy zahrnují nejen pruty (ohybové nosníky, sloupy) a plochy (desky, stěny), ale také oblasti ploch s nebezpečím protlačení. Pro sloupy je integrováno posouzení stability metodou jmenovité křivosti.

Výztuž lze zadat vlastní uživatelsky nebo ji může stanovit program. Při splnění těchto základních podmínek lze provést posouzení mezního stavu únosnosti a použitelnosti podle některé z následujících norem:

• EN 1992 - včetně národních příloh
• ACI 318
• CSA A23.3
• SP 63.13330

Addon také umožňuje analýzu deformací železobetonových ploch s trhlinami (stav II) pomocí aproximačních metod popsaných v normách. Zohlednit lze jak tahové zpevnění, tak dotvarování a smršťování.

Další addony

Pro speciální požadavky na železobetonové konstrukce jsou k dispozici další addony a přídavné programy, které vám při řešení pomohou.

Pokud chcete použít průřez, který není obsažen v rozsáhlé databázi průřezů v programu RFEM 6 nebo RSTAB 9, použijte přídavný program RSECTION, který vám pomůže při modelování průřezu včetně výztuže. Poté můžete tento průřez posoudit jako obvykle pomocí addonu Posouzení železobetonových konstrukcí.

Pokud je nutné provést seizmickou analýzu nebo analýzu kmitání, addony pro dynamickou analýzu nabízejí výkonné nástroje. Addon Modální analýza umožňuje počítat vlastní frekvence a v kombinaci s addonem Analýza spektra odezvy seizmické posouzení podle mnoha norem.

Pokud plánujete budovu s komplikovaným tvarem, pro stanovení zatížení větrem s přihlédnutím k patřičným normám vám pomůže program RWIND: Pomocí CFD analýzy může stanovit zatížení větrem i pro velmi složité tvary budov.

Pokud fáze výstavby ovlivňují konečné vnitřní síly v konstrukci nebo pokud rozhodující vnitřní síly pro statické posouzení vyplývají z určitých fází výstavby, je třeba zohlednit je v modelu pomocí addonu Analýza fází výstavby. Addon Model budovy vám usnadní zadání velké vícepodlažní betonové konstrukce.

Základní addony

Pro posouzení ocelových konstrukcí potřebujete kromě programu RFEM nebo RSTAB také následující addony:

• Posouzení ocelových konstrukcí
• Analýza napětí-přetvoření
• Stabilita
• Ocelové přípoje

S addonem Posouzení ocelových konstrukcí lze kromě běžného posouzení průřezu provést také posouzení stability (vzpěr a klopení).

Addon Analýza napětí-přetvoření vám nabízí kromě napětí také přetvoření na prutech, plochách a tělesech.

Ocelové konstrukce jsou obvykle štíhlé konstrukce, takže stabilita hraje důležitou roli. S addonem Stabilita konstrukce pro výpočet vzpěrných délek a součinitelů kritického zatížení získáte přesné posouzení stability.

Spoje mezi pruty modelujte přesně a flexibilně pomocí MKP addonu Ocelové přípoje. Přípoje v něm nemusí být namáhány jen v hlavní nosné rovině. I když je přípoj namáhán okolo "slabé osy", můžete ho pomocí tohoto addonu dimenzovat.

Další addony

Pokud máte speciální požadavky na posouzení ocelových konstrukcí, máte k dispozici další addony a přídavné programy, které vám pomohou při řešení vašich specifických úkolů.

Pokud chcete použít průřez, který není obsažen v rozsáhlé databázi průřezů v programu RFEM 6 nebo RSTAB 9, použijte přídavný program RSECTION, který vám pomůže při modelování a výpočtu průřezu.

Pokud chcete provést posouzení na klopení přesnější a ekonomičtější metodou se 7 stupni volnosti, pak potřebujete addon Vázané kroucení.

Pokud je při výpočtu vnitřních sil nutné zohlednit plastifikaci materiálu, můžete použít addon Nelineární chování materiálu.

Addon Modální analýza vám umožňuje počítat vlastní frekvence a v kombinaci s addonem Analýza spektra odezvy seizmické posouzení podle mnoha norem.

Pokud plánujete budovu s komplikovaným tvarem, pro stanovení zatížení větrem s přihlédnutím k patřičným normám vám pomůže program RWIND. Pomocí CFD analýzy lze stanovit zatížení větrem i pro nejsložitější tvary budov.

Pokud fáze výstavby ovlivňují konečné vnitřní síly v konstrukci nebo pokud rozhodující vnitřní síly pro statické posouzení vyplývají z určitých fází výstavby, je třeba zohlednit je v modelu pomocí addonu Analýza fází výstavby.

Addon Model budovy vám usnadní zadání velké vícepodlažní betonové konstrukce.

Pokud plánujete lehké ocelové konstrukce včetně lan a membrán, pak vám pomůže addon Form-finding pro stanovení tvaru konstrukce.

Příčin této chyby může být několik:

Chybějící plošná výztuž

V ploše, na které se nacházejí uzly protlačení, není žádná výztuž.

Jak zadat plošnou výztuž naleznete zde: Výztuž plochy

Chybějící rozměry

V programu RFEM 6 se geometrie uzlu protlačení obvykle stanoví pomocí průřezu připojeného konstrukčního prvku (například stěny, sloupu). Pokud se deska nebo základová deska posuzují izolovaně v rámci 2D úlohy, a proto neexistují v modelu žádné stěny nebo sloupy ve formě ploch nebo prutů, RFEM nemůže automaticky určit rozměry na základě rozměrů připojeného prvku. V takovém případě je nutné zadat rozměry ručně:

Uzly bez podpory

U uzlů protlačení, které nemají uzlovou nebo liniovou podporu, lze definovat rozměry připojeného prvku pomocí konfigurace únosnosti.

Více informací na dané téma naleznete zde: Konfigurace únosnosti (Protlačení)

Uzly s podporou

U uzlů protlačení s uzlovou nebo liniovou podporou, které reprezentují připojený prvek, lze zadat rozměry v nastavení podpory.

Více informací na dané téma naleznete zde:
Fiktivní sloup (Uzlová podpora) | Fiktivní stěna (Liniová podpora)

Neplatné uzly

Pokud uzel protlačení leží uprostřed zatížení na linii nebo liniové podpory, k žádném protlačení nedochází. Pak jsou tyto uzly deklarovány jako neplatné.

Obě funkce známé z programu RFEM 5 "Plošné zatížení na pruty pomocí rovin" a "Plošné zatížení na pruty pomocí buněk" lze v programu RFEM 6 najít v generátoru zatížení "Zatížení na prut z plošného zatížení". Roviny lze zadat buď pomocí uzlů (na obrázku označeny zeleně) nebo vybrat buňky (na obrázku označeny modře).

Addon Stabilita konstrukce není nijak závislý na nastavení v addonu Posouzení ocelových konstrukcí. Je to globální posouzení stability celé kontrukce dle toho jak je vytvořený model. Nastavení Okrajových podmínek slouží čistě pro posouzení v addonu Posouzení ocelových konstrukcí.
Pokud chcete, aby byla např. držena horní pásnice, tak doporučujeme použít objekty ze složky Typy pro pruty > Prutové podpory > Smykové pole. Tyto objekty se projeví ve výsledcích addonů pro dynamiku a stabilitu.
Aby bylo smykové pole zohledněno, je třeba to zapnout pomocí změny konstrukce pro vybrané zatěžovací stavy nebo kombinace zatížení.

Navigace k dialogu "Nový kloub na konci prutu"
Pro připojení prutu jako kloubu v programu RFEM 6 nebo RSTAB 9 je třeba nejdříve definovat kloub na konci prutu. Dialog "Nový kloub na konci prutu" lze otevřít buď z hlavní nabídky, z navigátoru, z tabulky nebo z dialogu "Upravit prut". Následující video ukazuje všechny čtyři varianty.

Vytvoření nového kloubu na konci prutu
Při zadávání nového kloubu na konci prutu je třeba nejdříve vybrat správný referenční souřadný systém. Výběrem podmínek uvolnění uvolníme příslušný stupeň volnosti. Na následujícím obrázku je kloub na konci prutu definován například tak, že je možné ho volně natáčet okolo lokální osy prutu y a z. Dále lze definovat konstanty tuhosti a nelinearity.

Další informace o zadání kloubu na konci prutu najdete v online manuálu pro RFEM 6 / RSTAB 9
Online manuál RFEM 6 – Klouby na koncích prutů

Kloubové připojení prutu
V dialogu "Upravit prut" je možné pro vybrané pruty definovat klouby na koncích prutů. Za tímto účelem vyberte v záložce "Základní údaje" možnost "Klouby".

V záložce "Klouby" je možné vybrat klouby na koncích prutů, které byly definovány samostatně pro oba konce prutu.

Uložení grafické šablony

Jakmile jste v dialogu pro zadání prutu přiřadili materiálu beton a aktivovali vlastnosti posouzení, máte pro vybraný prut k dispozici zobrazení uspořádání výztuže.

V okně Zobrazit uspořádání výztuže lze postupovat následovně.
1. Pomocí možností v panelu nabídek můžete upravit zobrazení podle svých preferencí.
2. Tuto konfiguraci lze vytisknout jako šablonu v nabídce "Okamžitě vytisknout".
3. Při uložení se šablona uloží globálně a je k dispozici také pro budoucí modely.

Vícenásobný tisk rozložení výztuže pro vybrané pruty

Tato grafická šablona slouží k vícenásobnému tisku výztuže libovolných prutů s podobně formátovaným uspořádáním výztuže.

Nejdříve se podívejte na záložku "Přenos zatížení" v dialogu Upravit plochu. Pokud je směr přenosu zatížení nastaven na "Izotropní | MKP", zatížení se zobrazí až po výpočtu zatěžovacího stavu nebo kombinace zatížení, protože je třeba je nejdříve spočítat v dílčím modelu. Ujistěte se tedy, že jsou výsledky k dispozici.

Často používané funkce a příkazy jsou v programu přístupné pomocí integrovaných klávesových zkratek. Pokud chceme například vytisknout obrázek, použijeme klávesovou zkratku [Ctrl]+[P]. Některé důležité funkce klávesnice jsou uvedeny v kapitole Funkce klávesnice manuálu k programu RFEM 5.

Pokud chcete v programu RFEM 6 nebo RSTAB 9 přiřadit uživatelsky definované klávesové zkratky, postupujte následovně:

1. V hlavní nabídce Možnosti otevřeme funkci Upravit nabídky a panely nástrojů.
2. V dialogu "Upravit" jsou všechny příkazy seřazeny podle kategorií. V levém sloupci vyberte kategorii příkazu.
3. Dvakrát klikněte na prostřední sloupec (1) v řádku příkazu.
4. V dialogu "Definovat zástupce" nyní můžete zadat uživatelskou kombinaci (2).
5. Kliknutím na tlačítko Nastavit přiřadíme zkratku (3).

Je třeba si uvědomit, že některé kombinace kláves již mohou být operačním systémem použity pro jiné funkce. Ujistěte se, že vybraná kombinace není v konfliktu s žádnou existující zkratkou.

V programu RFEM 6 a addonu "Posouzení železobetonových konstrukcí" lze provést posouzení vláknobetonu podle DIN EN 1992-1-1 ve spojení se směrnicí DAfStB "Vláknobeton".

Pro posouzení plochy nebo prutu s použitím drátkobetonu stačí přiřadit ploše nebo prutu materiál odpovídajícího typu.

Za tímto účelem vytvořte nový materiál s typem materiálu "Vláknobeton".

Zde budou beton a lehký beton označeny příponou 'L1/L2', což znamená 1. a 2. pevnostní třídu.

Pevnostní třídy L1 a L2 jsou přednastaveny na hodnoty 1,20 a 0,90 (viz obrázek 2).

Aby bylo možné tyto pevnostní třídy upravit, lze v záložce 'Základní údaje' v 'Možnostech' materiálu aktivovat 'Uživatelský materiál'.

Tím se zpřístupní vstupní pole pro L1 a L2, takže uživatel může pevnostní třídy upravit.

Pokud se nyní v addonu 'Posouzení železobetonových konstrukcí' použije materiál typu 'vláknobeton', posouzení, která jsou pro 'vláknobeton' ve směrnici DAfStB upravená nebo doplněná, se upraví. Tuto úpravu posudku můžete nalézt v 'Detailech posudku' s odkazem na směrnici DAfStB.

ještě provést

Poznámka

Pro tento typ posouzení je nutné zadat "normální výztuž" (prutová výztuž pro prut, plošná výztuž pro plochu), jinak nelze plochy posoudit. To znamená, že pouze již vyztužené konstrukční prvky lze dodatečně opatřit ocelovými vlákny.

Pokud má být posuzovaná deska čistě z vláknobetonu (bez vložené výztuže), lze to provést pomocí materiálového modelu 'Poškození 2D/3D'.

Tato kategorie účinků již v programech RFEM 6 a RSTAB 9 neexistuje.
Imperfekční stavy je třeba vytvořit samostatně a přiřadit je příslušnému zatěžovacímu stavu nebo příslušné kombinaci zatížení:

Zatěžovací stav imperfekce lze vytvořit v navigátoru Data (Imperfekce → Imperfekční stavy → kliknutí pravým tlačítkem myši: Nový imperfekční stav...) nebo přímo v dialogu "Zatěžovací stavy a kombinace", viz obrázek.

Jakmile aktivujete Vlastnosti posouzení v dialogu "Upravit prut", zobrazí se příslušné záložky, kde je možné zadat údaje, viz obrázek.

Po vybrání materiálu z databáze použijte pro přístup k vlastnostem materiálu volbu "Uživatelsky zadaný materiál".

Pomocí těchto nastavení lze také řídit závislost modulu pružnosti na teplotě.

Ano, v dialogu „Nový prut/Upravit prut“ je třeba aktivovat záložku „Nelinearita“, viz obrázek 01.

V záložce „Nelinearita“ pak můžeme zadat novou nelinearitu prutu, viz obrázek 02.

Přesnost výsledků programu RWIND a poměr přesnosti vůči náročnosti

Program RWIND byl navržen pro rychlý a snadný výpočet proudění větru okolo budov za účelem získání hodnot tlaku na jejich povrchu a generování zatěžovacích sil. Pro splnění tohoto hlavního cíle bylo třeba učinit řadu kompromisů, například umožnit použití zjednodušeného modelu nebo relativně hrubé výpočetní sítě. Je zřejmé, že tato zjednodušení mají vliv na přesnost výsledků. Zvýšení přesnosti výsledků pomocí jemnější sítě a dalších uživatelských nastavení v programu RWIND je možné, ale tento proces nemusí být snadný a vyžaduje dostatečné zkušenosti s CFD simulacemi. Důležitou otázkou přitom je, jaký je přijatelný poměr vynaloženého úsilí a nákladů vůči dosaženému zlepšení přesnosti? K této tematice doporučujeme článek CFD Project Accuracy vs. Effort.

Chyba E315 v programu RWIND

Při zvyšování hustoty sítě nerostou nároky na paměť a výkon lineárně, ale exponenciálně se 3. až 4. mocninou (pro tři prostorové rozměry a je také nutné zjemnit časový krok). Nejenže to vede k výraznému zpomalení výpočtu, ale mohou se objevit různé problémy; ty obvykle souvisejí s tím, že se program blíží svým limitům nebo limitům použitého hardwaru. Mezi tyto problémy patří také chyba E315, která označuje obecnou chybu uvnitř výpočetních modulů OpenFOAM© - například selhání alokace paměti, ztrátu numerické přesnosti atd. Konkrétní příčiny selhání mohou být různé. Podrobnější informace lze najít v příslušném souboru Log File.

Zákaznická podpora pro RWIND a její limity

Zákaznická podpora Dlubal se vždy snaží pomoci uživatelům programu RWIND, kteří se setkají s problémy. Numerická simulace proudění větru však může být velmi složitá a obecně nelze zaručit výsledky. Důvodem je skutečnost, že dosud neexistuje žádný matematický důkaz existence a jednoznačnosti řešení Navier-Stokesových rovnic, které popisují proudění a které RWIND řeší numericky metodou konečných objemů. Ačkoli výpočet ve většině případů konverguje ke správnému řešení, nelze vyloučit selhání výpočtu. V případě, že výpočet selže u velkého a složitého projektu, může být pomoc časově velmi náročná. Pokud máte zájem o další rozšířenou podporu, kontaktujte prosím naše obchodní oddělení.

Volba mezi stacionární (pomocí programu RWIND Basic) a nestacionární simulací (pomocí programu RWIND Pro) závisí na specifických požadavcích analýzy větru, na požadované přesnosti a na dostupných výpočetních zdrojích. Simulace stacionárního stavu jsou vhodné pro jednodušší, časově invariantní analýzy, zatímco simulace nestacionárních jevů jsou nutné pro zachycení dynamického chování proudění větru a jeho vlivu na konstrukce v čase a jsou přesnější než simulace ve stacionárním stavu.

Atikové zdi představují jedinečnou výzvu při analýze zatížení větrem na budovy vzhledem k jejich poloze a složitému proudění, které způsobují. Jejich interakce se zatížením větrem je ovlivněna několika faktory, které přispívají k jejich složitému chování:

Výška a expozice

Atikové zdi se tyčí nad hlavní úrovní střechy, jsou tedy vystaveny vyšším rychlostem větru a jinému proudění ve srovnání s nižšími částmi budovy. Tato expozice znamená, že na ně mohou působit výrazně rozdílné tlaky větru včetně vztlakových sil.

Geometrie a tvar

Tvar atikové zdi - ať už je plochý, zubovitý nebo má jiné architektonické prvky - může ovlivnit, jak nad ním a okolo něj proudí vítr, což vede ke složitým vzorům vírů a turbulencí. Tyto vzory proudění mohou změnit rozložení a velikost tlaků od větru na atikových zdech a přilehlých střešních plochách.

Interakce s tvarem budovy

Celkový tvar budovy má vliv na to, jak okolo budovy proudí vítr, a to následně ovlivňuje zatížení větrem na atikovou zeď. Například vítr proudící přes aerodynamicky hladkou budovu se bude chovat jinak než vítr, který narazí na budovu s tvarem vírového charakteru. Tato interakce může vést k oblastem s vyšším tlakem nebo sáním na atikové zdi, které je obtížné předvídat bez podrobné analýzy.

Odtrhávání vírů

U vysokých atikových zdí na výškových budovách dochází k odtrhávání vírů, kdy se z obou stran atikové zdi odtrhávají střídavě víry, což vede k oscilaci tlaku, která může způsobit kmitání konstrukce. Tyto účinky jsou velmi závislé na rychlosti větru, tvaru atikové zdi a orientaci budovy vůči větru.

Účinek poryvu větru

Parapety mohou být vystaveny poryvovým účinkům, kdy krátkodobé zvýšení rychlosti větru způsobuje kolísavé zatížení. Tyto nestacionární účinky jsou důležité zvláště pro statické posouzení atikových zdí, aby bylo zajištěno, že mohou bezvadně odolávat náhlému zvýšení zatížení větrem.

Vzhledem k této složitosti se pro přesnou predikci zatížení větrem na atikové zdi často používají pokročilé simulační techniky, jako je výpočetní dynamika tekutin (CFD). Svůj význam mají jak stacionární, tak nestacionární simulace, ale simulace nestacionárních jevů poskytují v programu RWIND 2 Pro podrobnější pochopení toho, jak atikové zdi reagují na měnící se větrné podmínky v čase. Tyto simulace mohou zachytit okamžité účinky poryvů, vznik vírů a vliv turbulentního proudění, které jsou rozhodující pro posouzení funkčnosti a bezpečnosti atikových zdí při zatížení větrem.

Pro výpočet dočasných konstrukcí, jako jsou kolotoče, horské dráhy, pódia nebo tribuny, jsou k dispozici programy RFEM i RSTAB. Pro oba hlavní programy jsou k dispozici addony, které umožňují posuzovat ocelové, hliníkové a lehké konstrukce podle různých norem. Pokud chcete analyzovat také membránové a lanové konstrukce, pak je ten správný nástroj program RFEM.

Hlavní programy RFEM nebo RSTAB

Hlavní programy RFEM nebo RSTAB slouží k definování modelu, jeho vlastností a působících účinků. Program RFEM je přitom všestrannější, protože kromě čistě prutových konstrukcí může analyzovat také konstrukce s plošnými komponentami, jako jsou membrány.

Dostupné normy

Pro posouzení ocelových prutových a lanových konstrukcí jsou k dispozici následující normy:

• EN 1993 (Eurokód 3)
• BS 5950 (britská norma)
• AISC 360 (americká norma)
• SIA 263 (švýcarská norma)
• IS 800 (indická norma)
• GB 50017 (čínská norma)
• CSA S16 (kanadská norma)
• AS 4100 (australská norma)
• NBR 8800 (brazilská norma)
• SP 16.13330 (ruská norma)

Hliníkové konstrukce lze posuzovat podle norem:

• EN 1999 (Eurokód 9)
• ADM (americká norma)
• GB 50429 (čínská norma)

Addony pro analýzu a posouzení

Addony pro posouzení doplňují funkce hlavních programů. V addonech Posouzení ocelových konstrukcí a Posouzení hliníkových konstrukcí můžete provést posouzení mezního stavu únosnosti, použitelnosti a stability podle výše uvedených norem.

V případě membránových a lanových konstrukcí vám addon From-finding usnadňuje stanovení tvaru prutových a plošných modelů zatížených normálovými silami. V programu RWIND můžete simulovat složité konstrukce v digitálním větrném tunelu a vygenerovaná zatížení větrem přenést do programu RFEM.

Dynamická analýza

Pokud potřebujete provést seizmickou analýzu nebo analýzu kmitání, addony pro dynamickou analýzu jsou dokonalým nástrojem pro stanovení vlastních frekvencí a vlastních tvarů nebo pro analýzu vnějších buzení.

Pokud máte dotazy k řešením Dlubal pro dočasné konstrukce, naše obchodní oddělení je rádo zodpoví.

Program RFEM pro výpočty MKP má k dispizici addon Form-finding, pomocí kterého můžete před vlastním výpočtem stanovit tvar tahové membránové konstrukce.

Pokud jste v programu RFEM namodelovali nosnou nebo dílčí konstrukci a zadali membránové plochy, můžete celý model spočítat pomocí analýzy velkých deformací.

Programy a addony

V hlavním programu RFEM zadáváte model včetně jeho vlastností a působení účinků.

Addon Form-finding vám umožňuje stanovit tvar prutových a plošných modelů zatížených normálovými silami.

V programu RWIND můžete simulovat složité konstrukce v digitálním větrném tunelu a vygenerovaná zatížení větrem přenést do programu RFEM.

V závislosti na provedení lze nosnou konstrukci posoudit pomocí addonů Posouzení ocelových konstrukcí nebo Posouzení hliníkových konstrukcí.

Pokud potřebujete provést seizmickou analýzu nebo analýzu kmitání, addony pro dynamickou analýzu jsou dokonalým nástrojem.

Pokud máte dotazy k řešením Dlubal pro membránové a textilní konstrukce, naše obchodní oddělení je rádo zodpoví.

Programy RFEM i RSTAB se ideálně hodí pro modelování a analýzu lanových a síťových konstrukcí včetně nosných konstrukcí. Můžete v nich určovat, zda se má zohlednit předpětí lan.

Hlavní programy RFEM nebo RSTAB

Hlavní programy RFEM nebo RSTAB slouží k definování modelu, jeho vlastností a působících účinků. Kromě prostorových síťových konstrukcí lze v programu RFEM modelovat také deskové, stěnové a skořepinové konstrukce. Program RFEM tak nabízí všestrannější použití.

Addony pro lanové konstrukce

Funkce hlavních programů doplňují různé addony. V addonech Posouzení ocelových konstrukcí a Posouzení hliníkových konstrukcí můžete provést posouzení mezního stavu únosnosti, použitelnosti a stability podle různých norem.

Addon pro analýzu Form-finding pro program RFEM nabízí možnost před výpočtem stanovit tvar tahové lanové nebo membránové konstrukce.

Pokud máte dotazy k řešením Dlubal pro lanové a síťové konstrukce, naše obchodní oddělení je rádo zodpoví.

Aby nebyla potřeba výztuž proti protlačení, může pomoci v některých oblastech umístit přídavnou výztuž. Pokud se navržená výztuž v oblasti protlačení navzdory přídavné výztuži nezvětšuje, je příčinou následující problém:

• Přídavná výztuž vyžaduje minimální rozměry / nutnou délku výztuže, aby směla být uvažována ve výpočtu.

Ta se vypočítá podle kapitoly 6.4.4, rovnice 6.47 z EN 1992-1-1. Ilustruje to příklad obdélníkového sloupu.
Základní výztuž činí 3,35 cm²/m, přídavná výztuž také 3,35 cm²/m. Pokud působí obě výztuže, vyjde výztuž 6,7 cm²/m.

• Program nezohledňuje nutnou délku ukotvení přídavné výztuže. Tu je třeba ručně upravit.

• Pro ilustraci problému v našem příkladu počítáme s velmi jemnou sítí. Nutné rozměry při zadání přídavné výztuže se mohou zvýšit, pokud je nastavena velmi hrubá síť. Nutná minimální délka pak může skočit na další prvek sítě.